KAROLíNA (18): ŘEKLA JSEM KAMARáDCE PRAVDU O JEJí VIZážI. TíM JSEM JI ASI NADOBRO ZTRATILA
Pravda někdy bolí, ale máme se jí zříkat? Kdo jiný by vám ji měl říct než vaši nejbližší? Anebo kamarádka, se kterou se znáte hodně dlouho. Ale ne každý je ochotný pravdu unést… Tak jako ta Karolínina.
Měla jsem a už nemám kamarádku. Řekla jsem jí pravdu. Nepochopila, že jsem se jí snažila pomoci, že jsem na její straně a po letech kamarádství mě odhodila. A možná to ani pochopit nechtěla.
Byly jsme s kamarádkou jako siamská dvojčata
S Evou se známe od dětství, naše maminky spolu byly v porodnici a už v kočárku jsme jezdily vlastně spolu – každá ve svém. Následovalo pískoviště a pak školka. A škola. Sedávaly jsem spolu v lavici a byly jako jedno tělo a jedna duše, skoro jsme se od sebe nehnuly.
Ve třinácti letech se nám líbil stejný kluk a byla jsem překvapená, když Eva prohlásila: „Klidně si ho nech, já se ho vzdávám!“ Ne že by mě zrovna chtěl, ale dostala jsem první pusu a Eva všechno věděla z mého vyprávění. „Mám z tebe takovou radost!“ gratulovala mi, když jsem se dostala na vysněnou grafickou školu – a Eva pokračovala na gymnáziu.
Naše cesty se sice rozešly, ale kamarádily jsme spolu dál. Protože bydlíme nedaleko sebe, skoro každý den jsme se vídaly, probíraly, co nového a, přiznávám, taky pokuřovaly. Vtipné je, že nás vůbec neuspokojovaly mobilní telefony, chtěly jsme se prostě vidět.
Kamarádka se začala měnit
Náš nesoulad se poprvé projevil ve chvíli, kdy Eva přišla s růžovými vlasy ostříhanými ještě navíc na ježka. „To myslíš vážně?“ ptala jsem se jí, protože jí to vůbec, ale vůbec neslušelo. „Mně se to líbí!“ odsekla a odmítla se o tom dál bavit.
Šokovalo mě to, vždycky jsme si všechno říkaly a snažily se jedna druhou podpořit a teď tohle? Za pár dní se Eva uklidnila, ale zase pro změnu začala chodit po světě polonahá. Zadek venku, kolena venku, břicho venku a prsa… skoro taky venku. Neslušelo jí to, nebyla to ona, a navíc jí to ubližovalo ve škole. A kamarádi či spolužáci? „Znáš Evu? …se zbláznila, koho chce tím, jak vypadá, ohromit?“ slýchala jsem kolem sebe.
Poslední hřebíček do rakve přátelství
Kdo jiný by si s ní měl promluvit, než její nejbližší kámoška, kterou jsem já? A tak jsem zatnula zuby a vyrazila „do boje“. Když jsme se opět s Evou sešly za domem, abychom probraly, co je nového, sdělila jsem jí nemilou pravdu. „Evi, koukni se na sebe, jak se to oblíkáš, vždyť ti to vůbec nesluší!“ zkusila jsem začít.
Jen se na mě podívala a utrousila: „Neřeš to!“ Tak jsem se osmělila a šla ještě dál: „Všichni se ti smějí a pomlouvají tě!“ řekla jsem – a to už bylo asi moc. Myslela jsem si, že se nad sebou zamyslí a taky že pochopí, že jsem to myslela dobře. Ale to jsem se mýlila.
Eva, se kterou jsem si vždycky rozuměla, začala patřit k těm holkám, které kráčejí světem s nosem nahoru. Začaly jsme se vídat čím dál méně. Navíc jsem se dozvěděla, že mi nasazuje psí hlavu – a přitom jsem se snažila jí pomoci. Aby nebyla všem kolem pro smích. Ale jak se zdá, pravdu neunesla.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Související články
- Marie (47): Moje kamarádka to přehání s pitím. Nezvládá se starat o dcerku a nechce ode mě slyšet pravdu
- Diana (32): V devatenácti jsem si nechala udělat umělá prsa a platila za dračici. Dokud mě kvůli silikonům neopustil kluk
- Magda (32): Kámoška je jako chameleon. Nemá vlastní názor a vše přebírá od partnerů
- Aneta (43): Celý život jsem byla vděčná za své skromné jedničky. Po čtyřicítce se mi tělo ale krutě pomstilo
- Pavlína (34): Kamarádku šokovalo, jak to máme doma s přítelem zařízené. Považuje nás za primitivy