ZAžIJTE DOVOLENOU BEZ KONFLIKTů. JAK CO NEJVíC SNížIT RIZIKO HáDEK A NEDOROZUMěNí
Většinou zklamání z dovolené přicházejí, pokud očekáváme, že si to tam spolu konečně pořádně užijeme. A klíčové je pro nás slovo „SPOLU“.
„Cítíme, že jako partneři nebo jako rodina bychom spolu měli během dovolené strávit co nejvíc času a vynahradit si uspěchanou dobu z průběhu roku. Ať už kvůli dětem, aby si nás co nejvíc užily, nebo pro posílení partnerského vztahu. Jenže pokud nejsme zvyklí být spolu během roku, neužíváme si chvíle, kdy si třeba jen tak povídáme. Nebo třeba ani nemáme společné koníčky. A to všechno může během dovolené vybublat na povrch,“ objasňuje psycholožka Šárka Miková, autorka unikátní osobnostní teorie a také řady knih.
Další naše očekávání se mohou týkat představy o místě, které není tak ideální, jak jsme si ho představovali, nebo nedosahuje určitých kvalit v porovnání s tím, co jsme zažili dřív.
„Pro mnoho lidí je obtížné jet na dovolenou s otevřenou myslí a užívat si cokoliv, co přijde, jako jsou nový zážitek a nová zkušenost včetně těch negativních, z nichž se můžeme nějak poučit,“ pokračuje odbornice.
Foto: Shutterstock
Před dovolenou proberte vaše potřeby
Při plánování dovolené bychom si měli říct, co každý z nás chce a potřebuje. A neměli bychom hodnotit představy druhého, pokud nezapadají do našich očekávání. Pak bychom se mohli pokusit hledat kompromis – mít dohodnutý čas nejen společně, ale i čas o samotě. Např. dopoledne půjdeme společně na výlet, odpoledne budu já s dětmi hodinu u bazénu a ty si můžeš jít zaběhat nebo číst apod. A já po večeři uložím děti a ty můžeš hodinu pracovat.
Dávejme si prostor, potřebujeme ho
Na co bychom tedy rozhodně neměli na dovolené zapomínat? Že jsme každý jiný, každý můžeme mít o ideální dovolené jiné představy, každý máme své individuální potřeby. A je to naprosto přirozené.
„Někomu sice vyhovuje, že je stále obklopen lidmi, jiní ale potřebují čas, kdy si od sociálních interakcí odpočinou. Introverty sice může čas s druhými nabíjet díky prožívané sounáležitosti nebo zajímavým informacím, ale zároveň je kontakty s lidmi vyčerpávají. Jsou-li přestimulovaní novými podněty, zahlceni emocemi druhých nebo se cítí omezováni přílišnou péčí či organizací, mohou být podráždění. Potřebují čas o samotě – někdo si bude číst, jiný se projde po lese, někdo si dá adrenalinovou vyjížďku na kole. Člověk, který si užije svůj čas o samotě, bude mít pak víc ochoty a energie trávit čas společně,“ vysvětluje psycholožka.
I pro extraverty je ovšem důležité trávit čas o samotě, a to kvůli konsolidaci myšlenek, sebereflexi a regeneraci mozku. V dnešní době, kdy jsme neustále napojeni na nové informace a interakce prostřednictvím digitálních technologií a sociálních sítí, čas o samotě našemu mozku zoufale chybí.
Čas být sám se sebou „podruhé“
Nejen během dovolené bychom se měli zkusit zastavit a tzv. lelkovat, nechat náš mozek jen tak proplouvat. Nebýt pod neustálým tlakem organizovaného programu a nesahat po mobilu v každé volné chvíli, kdy cítíme nudu.
„Nezapomínejme, že i náš mozek potřebuje vypnout. A to nejen na dovolené. Nicméně právě naše volno nám může dát více prostoru začít v tomto ohledu něco měnit, zkoušet klást důraz na to, abychom si „dovolili“ jen tak bloumat bez toho, abychom při tom koukali do telefonu,“ doporučuje autorka knihy Milovat nestačí.
A jak je to s dětmi na dovolené?
V Česku bohužel přetrvává stále stereotyp, že o rodinu a děti se stará více máma než táta. Jenže děti jsou naše společné, je to naše společná zodpovědnost a měl by to být náš společný zájem.
„V dnešní době už roste počet tatínků, kteří to tak vnímají: Nicméně mnohdy jim to my ženy komplikujeme tím, že máme jasnou představu, jak má péče o děti vypadat. Některé z nás proto, že to chceme zvládnout samy, neboť z toho máme dobrý pocit a posiluje to naši sebeúctu. Mnohé z nás také mají představu, že než někomu vysvětlíme, budeme to mít samy hotové. A když už k tomu partnera pustíme, nenápadně na něj dohlížíme, protože si chceme být jisté, že to udělá v souladu s naší představou. No a my, kterým hodně záleží na harmonii, můžeme mít obavu říct si o pomoc, protože se bojíme odmítnutí a potenciálního konfliktu. Nebo taky můžeme mít o dítě strach, a pak nedáváme partnerovi dost důvěry.“
Foto: Shutterstock
Co by nám mohlo v tomto ohledu pomoci? Vracíme se opět na začátek – nemějme očekávání, že táta (partner, manžel) bude kopírovat vůči dětem náš přístup. Je totiž vysoce pravděpodobné, že je jiný typ, než jsme my.
„Dobré je taky si uvědomit, že více péče o dítě ze strany tatínka může být pro nás mámy velmi výhodné. Především získáme čas pro sebe. Výhodné je to ale především pro dítě. Ať už pro takové, které má rádo rozmanitost a s námi už se občas nudí, tak pro takové, které je na nás velmi navázané a potřebuje se zvolna začít odpoutávat,“ dodává Šárka Miková.
Zdroj informací: psycholožka Šárka Miková, www.teorietypu.cz
Související články
- Je mi 50 a už půl roku nemůžu najít práci. Jsem zoufalá a nechci být na manželovi závislá, svěřuje se Ivana
- Vysvědčení: Co vlastně říkají známky našich dětí? Někdy nenaplněné ambice rodičů, jindy sociální tlak
- Zbavit se vší může být snadné, jen nesmíte věřit mýtům. Léto jim notně nahrává
- Kvůli synovi jsem se vzdala šance na lásku. Nikdy toho nepřestanu litovat, svěřuje se Soňa
- Matka mě po dvaceti letech prosí o odpuštění, že mě nechala v děcáku. Důvodem jsou ale vnoučata, zlobí se Kateřina