JE MI 50 A Už PůL ROKU NEMůžU NAJíT PRáCI. JSEM ZOUFALá A NECHCI BýT NA MANžELOVI ZáVISLá, SVěřUJE SE IVANA
Foto: Shutterstock.com
„Celý život jsem dělala sekretářku a moc mě to bavilo. V poslední firmě jsem strávila patnáct let a byla tam moc spokojená. Úžasný a empatický šéf a skvělý kolektiv. Co víc si přát. Jenže poslední dva roky se firmě nedařilo a hrozilo, že se bude ve větším propouštět. Samozřejmě to vyvolalo dost ponurou náladu a všichni se obávali dne, kdy se rozhodne, kdo půjde z kola ven. Naivně jsem si říkala, že když jsem pravá ruka šéfa, tak se beze mě neobejdou, ale to jsem se velice zmýlila,“ svěřuje se Ivana.
„Ještě dva dny předtím jsme v práci moc hezky oslavili moje padesátiny a pak jsem dostala další nečekaný "dárek". Tentokrát takový, o který nikdo nestojí. Šéf mi s lítostí oznámil, že mě musí propustit. Prý je na něj tlak, že musí ve svém oddělení výrazně ušetřit. A tak padla volba na dvě kolegyně a mě. Nechápala jsem, jak se bez sekretářky obejde, ale vysvětlil mi, že buď budu muset s penězi výrazně dolů, nebo si musí najít někoho nového, kdo na takový plat přistoupí. Bylo mi šíleně. Samozřejmě jsem po tolika letech praxe nechtěla mít plat, co mají holky po škole, a tak jsem tedy raději zklamaná a vytočená odešla. První týdny ale nakonec byly celkem fajn. Dostala jsem i několika měsíční odstupné, a tak jsem si dopřála volno. Doma jsem konečně vyřešila spoustu restů, které jsem pořád odkládala, a odjela jsem také s kamarádkou k moři, abych načerpala síly na hledání práce. Po návratu jsme se do toho pustila s velkým nadšením a elánem. Opravdu jsem věřila, že s mými dlouholetými zkušenostmi to nebude zas takový problém. Jenže opět jsem narazila a zjistila, jak jsem naivní,“ uznává Ivana.
„Ze začátku jsem si místa pečlivě vybírala a čekala, až se někdo ozve. Ale dlouho se nic nedělo. Vůbec jsem nechápala, že některé firmy nemají ani slušnost alespoň odpovědět takovou tou automatickou odpovědí: Děkujeme za váš zájem o danou pozici, ale nakonec jsme dali přednost jinému uchazeči... Každopádně každé odmítnutí mě užíralo víc a víc. A tak jsem už docela zoufalá poprosila známou, co dělá personalistku, aby se mi koukla na životopis. Dost mi ho nakonec upravila a poradila mi, ať si raději vymažu datum narození. Prý, aby to nebylo jasné na první dobrou. Až se mě to vlastně trochu dotklo. Nějak mi nedošlo, že by problém neúspěchu mohl být právě ve věku. Vůbec si nepřipadám stará a určitě nejsem ten typ zaměstnance, co ustrnul na jednom místě a nemá už potřebu a chuť se dál vzdělávat. I to jsem se snažila a stále snažím prodat v motivačních dopisech. Jenže ty asi moc nikdo nečte. Je to už půl roku a já jsem stále bez práce. Byla jsem na čtyřech pohovorech, ve dvou jsem se dostala i do posledního kola, ale nakonec to nedopadlo. Důvody už jsem se ale nedozvěděla. A tak začínám být víc a víc zoufalejší a bez další motivace," svěřuje se Ivana, která žije s manželem na malém městě.
„Manžel se mě snaží celou dobu podpořit, ale v poslední době na něm vidím, že už začíná být také nervózní. Máme totiž ještě hypotéku a podporujeme ještě děti na studiích, a tak výdajů je stále dost. A i mě je jasné, že brzy skončí podpora v nezaměstnanosti a budu žít už jen ze zbylých úspor. A nejvíc se bojím, že budu nakonec na manželovi závislá. Přitom jsem se celý život dokázala o sebe postarat. Dokonce jsem i na rodičovské částečně pracovala, abychom to lépe zvládali a byla víc nezávislá. A tak nechci teď dopadnout jako úplná zoufalkyně, co si pořád říká o peníze. Kamarádka mi radí, ať slevím z většiny svých požadavků a třeba i změním obor, ale já se pořád bráním. Mám toho přeci tolik za sebou… Přijde mi to všechno nějak nespravedlivé. A opravdu nechci skončit za kasou u nás v samoobsluze. Ale bojím se, že mi nakonec nic jiného nezbyde,“ uzavírá zklamaně Ivana.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost tohoto konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na [email protected].
Související články
- Vysvědčení: Co vlastně říkají známky našich dětí? Někdy nenaplněné ambice rodičů, jindy sociální tlak
- Zbavit se vší může být snadné, jen nesmíte věřit mýtům. Léto jim notně nahrává
- Kvůli synovi jsem se vzdala šance na lásku. Nikdy toho nepřestanu litovat, svěřuje se Soňa
- Matka mě po dvaceti letech prosí o odpuštění, že mě nechala v děcáku. Důvodem jsou ale vnoučata, zlobí se Kateřina
- Hraní online her může u dětí vyvolat závislost nebo vést k nezodpovědnému utrácení na internetu. Řiďte se desaterem zodpovědného rodiče