Naše putování historií začneme na vesnickém stavení někdy ve 14. století. Představte si, že vejdete do domu, který má jednu centrální místnost, ve které se odehrává úplně všechno. Uprostřed hoří otevřený oheň, na kterém paní domu vaří jídla pro širokou rodinu, z ohniště stoupá černý dým a zachytává se u stropu nebo přímo pod střechou. Teprve když je ho víc, začne nově stoupající vytlačovat ten starší ven otvory a skulinami. Takovým místnostem se říká dymné jizby a o požáry tu nebyla nouze.
O sto let později se přesouvají ohniště do rohů místností a začínají se budovat první komíny. Z ohně ale pořád stoupá dým a saze začerní všechny zdi, které jim stojí v cestě. Odtud vzniká název černá kuchyně, lokálně také kútek, ohnisko nebo nothert. V černých kuchyních není mnoho světla, zato je tu pořádně horko, mastné saze se usazují na kuchyňském náčiní a že by se tu dalo zdravě dýchat, o tom nemůže být řeč.
Jak to v černé kuchyni vypadalo? Tak, jako byste tu marně hledali sporák, nenašli byste tu ani kuchyňskou linku. Veškeré nádobí, hrnce a kuchyňské náčiní se ukládaly do různých výklenků a polic po obvodu kuchyně. Nebo se rovnou zavěsily na háček na zdi, odkud si tenhle trend neseme do dnešních dní.
Suroviny se skladovaly v zásobnicích, do jednoho metru vysokých špajzkách, do kterých se ukládaly suroviny typické pro tuto dobu: obiloviny, mouka, luštěniny a medovina.
Vedle ohniště vznikaly první pece. V nich se pekl hlavně chléb a sladké pečivo podobné dnešní vánočce, jenže bylo kulaté a říkalo se mu celt. Na takových píckách se dalo i vařit, kromě toho je ale naši předci využívali také k sušení. Asi netřeba připomínat, že jakékoli konzervování potravin bylo jedinou možností, jak zajistit jídlo i na zimu a jaro.
Základní surovinou zpracovávanou v černých kuchyních byly luštěniny. Přestože dnes jsou považovány za levnou surovinu pro chudé, ve středověku tvořily základ stravy. Českým zemím se dokonce přezdívalo hrachová velmoc, hrách je totiž velmi nenáročnou plodinou, zato vděčnou na zpracování.
U každého domu byste našli krávu nebo kozu, která svým majitelům dávala mléko. Mléčné výrobky z něj zpracované byly důležitým zdrojem bílkovin a sýry, které se u nás tenkrát vyráběly, se prodávaly i do zahraničí.
Maso si naši středověcí předci připravovali hlavně dušené a pečené, tedy pokud mluvíme o tom čerstvém. Maso, které nestihli sníst hned, nakládali do soli nebo udili. Jídelníček byl pochopitelně doplněn o vlákninu, kterou si sami vypěstovali.
Na jídelních stolech středověkých statkářů se tak objevovala kořenová zelenina, tykve, okurky, kapusty či ředkve. Pěstovali také řepu, ovšem ne pro její podzemní část. Její listy totiž připravovali stejně, jako my dnes zpracováváme špenát.
Strava našich předků byla možná vyváženější než ta naše, než se ale jídlo na stole objevilo, byl za tím velký kus fyzicky náročné práce.
Zdroje: NEBO Vintage, Vidlákovy kydy, bydlet.cz
2024-06-27T15:21:41Z dg43tfdfdgfd