KONíčKEM KUTILA Z LIBERCE JE VýROBA PARáDNíCH UDíREN. „ČMOUDNICI“ Má ZA 45 HODIN

Ke stavbě udíren se Jindřich Strádal dostal náhodou. Koupil zahrádku v zahrádkářské kolonii v Liberci, kde jedna stará udírna stála. Ta se mu však nelíbila. A tak se pustil do práce a postavil si udírnu novou.

Udírna je skvělým doplňkem každé zahrady a dobrým pomocníkem každého gurmána. Jednu takovou koupil spolu se zahrádkou i Jindřich Strádal z Liberce. Se starou udírnou sice nebyl spokojený, ale na druhou stranu ho inspirovala k tomu, aby si postavil vlastní podle svých představ.

„Stará udírna, která už na pozemku stála, měla zděný základ. Vrchní část pak tvořila dřevěná bouda. Měla rozměry 50 x 50 x 90 centimetrů. Když jsem vyráběl novou, udělal jsem ji o něco větší. S kamarády uzené milujeme; chtěl jsem zkrátka udit více masa najednou,“ vysvětluje s úsměvem Jindřich Strádal.

V práci se dřevem není žádný nováček

Původním povoláním je Jindřich Strádal zámečníkem, ale už od malička se věnuje práci se dřevem. „Táta s dědou měli malou truhlárnu a já se jim tam pořád motal pod rukama,“ popisuje, jak podle svých slov „přičichl k řemeslu“.

„Dřevo mě zkrátka baví. Je to relaxace. Koupil jsem si hoblovku i pilu a docela dobře jsem si vybavil dílnu,“ popisuje kutil hrdě.

Už při stavbě nové udírny měl prý o výsledku jasnou představu. „Věděl jsem, co chci a jak to má vypadat,“ pokračuje Jindřich Strádal, který své výtvory nazývá čmoudice.

Rám udírny vyrobil z hranolů 60 x 40 milimetrů. Opláštění je z masivního dřeva. „Nelíbí se mi, když někdo dělá udírny z palubek. Použil jsem smrkové dřevo o síle 35 milimetrů, které se nekroutí a dobře drží,“ vysvětluje Jindřich Strádal, který je povoláním zámečník, výběr dřeva.

Se smrkem je spokojený. Borovici se vyhnul kvůli smolnatosti, modřín zase podle něj hodně pracuje a šedne.

Vyzdívka z cihel má své opodstatnění

U jedné udírny Jindřich Strádal nakonec nezůstal. Zjistil totiž, že ho jejich výroba baví. Nejčastěji pak prý vytváří udírny s cihelnou vyzdívkou.

„Kamarád mi říkal, že chce taky udírnu. Z internetu nebo hobby marketu se mu ale žádná nelíbila. A tak jsme ji postavili společně,“ vypráví kutil.

„Vyzdívka má 70 x 70 centimetrů. Vykopali jsme základ hluboký 30 centimetrů. Poté se z betonu vylila základová deska. Na ni jsme vystavěli vyzdívku z komínových cihel o výšce 120 centimetrů,“ popisuje průběh další stavby Jindřich Strádal.

„Vyzdívka by měla být alespoň metr vysoká, aby nedocházelo k příliš velkému žáru,“ dělí se o své zkušenosti kutil. Na stříšku udírny pak použil PVC fólii, která se používá na střechy paneláků nebo garáží. Kování kupuje v běžném železářství.

Jindřich Strádal dále prozrazuje, že ve vyzdívce jeho udíren je ve čtyřiceti centimetrech voležena rozháněcí deska z takzvaného kotláku. „To je plech o síle 4 milimetry. Kotlák se mu říká, protože se z něj vyrábějí kotle. Rozháněcí deska je důležitá, aby při uzení nechytla i samotná dřevěná udírna,“ vysvětluje kutil.

Udírna za 45 hodin

A jak dlouho vlastně trvá vyrobit podobnou udírnu? Betonáž základů, včetně výkopu, zabrala podle Jindřicha Strádala asi dvě hodiny. Po vytuhnutí základové desky se zdilo.

„Vyzdění vyšlo asi na čtyři hodiny a další dvě hodiny jsme vyzdívku spárovali,“ počítá kutil nahlas. Výroba samotné nástavby ze dřeva podle něj trvá zhruba 30 až 35 hodin čistého času. Veškeré práce tak dohromady zabraly asi 45 hodin.

Domácímu uzenému se nic nevyrovná:

„Náklady na materiál pro vyzdívku vyšly na 2500 korun. Samotná dřevěná udírna s dvířkami a kováním přišla na 3500 korun. Vejdete se tak do krásných 6000 korun, což není nic dramatického,“ vypočítává zručný muž.

Do svých udíren zakomponoval Jindřich Strádal také jednu vychytávku. „Dělám do nich výsuvy, které fungují jako šuplíky. Když člověk otáčí maso, nemá plné oči kouře. To se krásně udí; otočí se maso a zase se to zasune zpátky,“ popisuje s tím, že už se těší na další čmoudění.

Zaujal vás článek? Přečtěte si i další v nabídce níže. Jsou plné kutilských tipů.

2024-06-08T15:30:42Z dg43tfdfdgfd