ANIčKA (29): MáMA Mě CELý žIVOT DRžELA ZKRáTKA. VšECHNO SE ZMěNILO DíKY KAMARáDCE A DOVOLENé V ITáLII
Anička byla smířená s tím, že jí máma organizuje život. Pohár trpělivosti ale přetekl, když jí chtěla vnutit za manžela kluka od sousedů. Anička ho nesnášela. Tehdy našla odvahu a vydala se svou vlastní cestou.
"Aničko, jsi to ty?“ zeptala se matka, když jsem se vrátila domů z práce. Její hlas zněl vyčítavě. „Zlato, proč se vracíš tak pozdě? Víš, že jsem si už dávno měla vzít své léky.“
„Mami,“ odpověděla jsem klidně, „ráno jsem ti říkala, že jsem je nechala na stole vedle tvé postele.“
Rezignovaně jsem si uvědomila, že další večer strávím vyprávěním o své práci v lékárně a posloucháním matčiných stížností, že jí nevěnuji dostatek času.
Cítila jsem se jako stará žena
Nedávno jsem oslavila 27. narozeniny, ale cítím se jako důchodkyně. Už dlouho žiji tak, jak mi přikazuje máma. Jediným únikem z této rutiny bylo studium farmacie, ale i tehdy jsem se musela každý víkend vracet do rodného hnízda. Jinak by mě matka zahltila svými zdravotními problémy a neustálými stížnostmi, kvůli kterým jsem se cítila provinile.
„Zlato, zamysli se nad tím,“ říkala mi často vyčítavě, „Jak si poradím sama v mém stavu? Neměla bys mě nechávat bez jakékoliv pomoci.“
„Mami, víš dobře, že studium je mou jedinou možností, jak si najít slušnou práci," vysvětlovala jsem jí trpělivě. "Snad mě nechceš živit ze svého důchodu...“
„Chápu, chápu, Aničko, ale uvědom si, že tu nebudu věčně. Co budeš dělat, až tu nebudu?“
Vím, že to z její strany bylo emocionální vydírání, ale vědomí, že i ten nejmenší odpor by mohl negativně ovlivnit její zdraví, mě nutilo pokračovat a dál snášet její stížnosti. Kromě toho, kvůli mému vzhledu a všem mým komplexům... jaké jsem vlastně měla šance na vzrušující život? Moje chmurné myšlenky náhle přerušil matčin hlas.
„Zlato, navštívila mě paní Novotná. Ptala se na tebe. A víš co? Pozvala jsem ji i jejího syna na oběd.“
„Mami!“ ani jsem se nesnažila skrývat své podráždění, „Kolikrát jsem tě prosila, abys mě nedávala dohromady s tím chlapem? Nemůžu ho vystát!“
„Drahoušku, neodporuj, máš už svůj věk, je na čase myslet na budoucnost. Ještě mi jednou poděkuješ...“
Renata (31): Máma si pořád jen stěžuje. Nejhorší bylo, když chtěla radu ohledně problémů v ložnici
Bylo mi z toho špatně
Odebrala jsem se do své ložnice a přemýšlela nad způsobem, jak se vyhnout setkání s tím příšerným klukem od sousedů. Zničehonic se mi v hlavě objevil obraz pohledného notáře, který nedávno začal pracovat našem v malém městě. Je hezký, vždy přátelský a zábavný – není divu, že všechny holky ho obdivovaly.
Jako alergik byl pravidelným návštěvníkem mé lékárny. Samozřejmě, ani si mě nevšiml, omezoval se jen na několik slov u pokladny. Kromě atraktivního vzhledu je také velmi inteligentní. Nicméně jsem si nedělala iluze, že by si takový pohledný muž všiml zrovna mě.
Jedno odpoledne, když jsem z nudy listovala časopisem, upoutala mě reklama na dovolenou v zahraničí: „Dovolená v italském ráji...“ Smutně jsem si povzdechla, odložila časopis a znovu začala přemýšlet o svém životě. Nebylo to nic příjemného. Rychle jsem vyhledala ten inzerát. Rozhodla jsem se jednat hned, než mě přepadnou pochybnosti. Bez toho, abych něco řekla mámě, jsem si objednala a zaplatila dovolenou.
Když jsem překročila práh našeho bytu, nabrala jsem odvahu a oznámila, že potřebuji čas na rozmyšlenou ohledně potenciálního manželství, a proto jedu do Brna navštívit svou starou kamarádku Míšu (31). V lékárně mě zastoupí moje kolegyně paní Ludmila (53).
„Slíbila také, že tě bude denně navštěvovat,“ dodala jsem rychle, abych předešla případným námitkám překvapené mámy.
Byla úplně ohromená. Upřeně na mě zírala několik dlouhých vteřin s překvapeným výrazem v obličeji. Konečně jsem cítila, že mám navrch. Bylo to poprvé, co jsem nad ní měla takovou psychologickou převahu.
Pomohla mi změnit se
„Ahoj, Ančo! Respekt za odvahu, myslela jsem, že nikdy nevyjdeš zpod máminy sukně,“ přivítala mě Míša. „Je skvělé, že chceš vidět svět, ale upřímně, takhle se nemůžeš ukázat na veřejnosti,“ přejela mě pohledem od hlavy až k patě. „Musíme s tím něco udělat.“
Výsledek mě překvapil. Když přišel večer a já se podívala do zrcadla, byla jsem šokovaná, jak moc jsem se změnila. Z šedé, obyčejné dívky bez sebevědomí jsem se proměnila v zajímavou a stylově oblečenou mladou ženu.
Ta dovolená v Itálii byla čisté šílenství! Když jsem se procházela podél pobřeží, užívala si neomezené svobody a nočního života, koutkem oka jsem si všimla, jak na mě muži koukají s touhou. Cítila jsem se trochu nesvá, ale zároveň nesmírně polichocená. Transformace, kterou jsem prošla, mi pomohla pomalu se zbavovat všech psychických bariér, omezení a komplexu méněcennosti.
Šok z mého nečekaného výletu nebyl nic ve srovnání s tím, co zažila máma, když mě uviděla po dvou týdnech. Hned pochopila, že se nezměnil jen můj vzhled, ale i mé chování. Teď před ní stála atraktivní mladá žena, která si uvědomila, že ostatní mohou ovlivnit její rozhodnutí jen tehdy, když jim to dovolí.
Kateřina (41): Poprvé jsem otěhotněla po čtyřicítce. Máma mi říkala, že jsem asi zešílela
Všechno se změnilo
Stále jsem pracovala v lékárně, ale během přestávek jsem si prohlížela inzeráty s pracovními nabídkami. Jednoho dne jsem zaslechla známý hlas.
„Dobrý den! Myslím, že jsme se ještě nepotkali. Jsem nový notář ve vašem městě,“ řekl s přátelským úsměvem ten hezoun.
„No, musím uznat, že máte pravdu,“ odpověděla jsem hravě. „Ta dívka, kterou jste tu viděl dříve, byla úplně jiná než já...“
„Takže jste to opravdu vy,“ podíval se na mě s úžasem. „Odpusťte mi, ale nikdy bych si to nepomyslel...“
„To je v pořádku. Nejste první, koho můj nový vzhled šokoval.“
„Zdá se, že jsem řekl něco hloupého. Doufám, že na to zapomenete. Můžu vás pozvat na šálek kávy?“
Bože můj... Muž, o kterém jsem se neodvažovala ani snít, mě právě zve na rande! Byla jsem zcela ohromená. Náhle mě napadlo, že na mě čeká máma, a instinktivně jsem chtěla říct „ne“, abych se později vyhnula jejím stížnostem. Ale na poslední chvíli mi došlo, že být tak poslušná nemá smysl. Bylo na čase s tím skoncovat. Zasloužím si začít normálně žít.
„Dobře, dnes odejdu z práce o něco dříve.“
„Tak jsme domluveni.“
Měla jsem pocit, že tohle nebude naše poslední setkání. Moje předtucha byla správná. O šest měsíců později jsme se zasnoubili a poté jsme se přestěhovali do Brna. Ubrečenou mámu jsem nechala za sebou. Chtěla jsem věřit, že tentokrát plakala radostí. Pomalu si zvykala na jiný, nezávislý život. Samozřejmě jsem ji pravidelně navštěvovala, ale měla jsem už svůj vlastní život...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Související články
- Linda (28): Nejdříve můj život řídila matka, teď se mnou manipuluje partner. Už mě nebaví žít jako loutka
- Vlaďka (62): Moje role baviče společnosti vzala za své. Dcera si přivedla domů cizince a já neumím ani slovo anglicky
- Nela (33): Tátu jsem neviděla patnáct let. Náhodné setkání mě utvrdilo v tom, že je stále špatný člověk
- Petra (40): Styděla jsem se za mámu, protože prohledávala popelnice. Její důvod mě rozbrečel
- Marie (51): Příbuzní si mysleli, že jim budu sloužit až do smrti. Já si zatím potichu splnila sen