PSYCHOLOžKA: VYSVěDčENí NENí JEN O HODNOCENí VýKONU. POPSALA, CO V SOBě ZNáMKY SKRýVAJí

Když děti přinesou vysvědčení, je si důležité uvědomit, o čem známky vypovídají. Někteří učitelé známkují jen proto, že musí, zatímco jiní věří, že známky poskytují objektivní hodnocení. Uvedla to psycholožka Šárka Miková. Zároveň radí, jak je možné děti motivovat k lepším výsledkům.

Jedním z nedostatků známkování je podle Mikové to, že průměrná známka za pololetí vůbec nemusí zohledňovat fakt, že se dítě během školního roku postupně zlepšovalo.

ČTĚTE TAKÉ: Vysokoškoláci nejčastěji ukončí studium už v prváku. Ministr chce vyvolat debatu o zpoplatnění

„Dokud je dítě v procesu učení, nemělo by dostávat špatné známky za to, že dovednost ještě kvalitně neovládá. Například se učí psát všemi deseti nebo kreslit zátiší. I když se od začátku velmi snaží a poctivě trénuje, může z průběžných testů či kreseb dostávat špatné známky. Jednak proto, že se to zkrátka teprve učí, ale taky třeba kvůli stresu,“ uvedla v dokumentu, jenž má redakce k dispozici, psycholožka.

V průběhu času se však dítě může zlepšovat a na konci pololetí dostávat samé jedničky. „Přesto dítěti kvůli průměru za celé pololetí na vysvědčení vychází lepší trojka,“ vysvětluje Miková.

Připomíná, že občas učitel porovnává výkon žáků mezi sebou a známky mezi ně „přiměřeně“ rozvrství. „Ve své praxi jsem se setkala s řadou příběhů, z nichž bych pro ilustraci použila tento: S učitelem matematiky jsem konzultovala výrazné zhoršení prospěchu jeho žáků v 9. třídě, kdy třetina žáků v pololetí propadala. Dostala jsem vysvětlení, že kdyby ve třídě ‚nebyl Marek, který jediný má jedničku, mohl by učitel celé hodnocení posunout a propadajícím dát čtyřky‘,“ líčila.

Tlak může být na obtíž

Problém pak může být i na straně samotných rodičů. Ti se snaží dát dětem to nejlepší, mnohdy si ale neuvědomují, že jejich tlak na výsledky ve škole vychází z jejich vlastních nenaplněných ambicí.

„Pokud jde o známky na vysvědčení z osmé a deváté třídy, které se započítávají při přijímání na střední školu, jsou obavy rodičů pochopitelné. Mnohdy však na dítě tlačí kvůli svým vlastním ambicím a omlouvají to tím, že chtějí pro dítě lepší budoucnost. Někteří rodiče vnímají známky jako odraz své rodičovské péče, což vede k neadekvátnímu tlaku na dítě,“ zdůraznila psycholožka.

MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Bek popřel krizi pracovníků ve školství. Jak to může prohlásit, nechápe stínová ministryně

Jestliže se během roku rodič zajímá o učení svého dítěte, vysvědčení by pro něj nemělo být překvapením. „Pokud uvidíte špatné známky, může pro vás být těžké udržet svou frustraci na uzdě a chovat se racionálně. Jenže obviňování a tresty motivaci k učení nezvýší. Naopak,“ podotkla Miková.

Přiblížila, že dítě prožívá pocity ponížení a zahanbení, které mu brání se nad výsledky racionálně zamyslet. „Zahanbení je přitom velmi bolestivý pocit, který mozek vnímá jako ohrožení, což vyvolává stresovou reakci – útok, útěk nebo strnutí,“ zdůrazňuje.

„Pocit ohrožení je o to horší, že ho způsobují lidé, kteří by měli dítěti zajišťovat primární bezpečí a ochranu. Některé děti se psychickému tlaku rodičů podvolí a snaží se o lepší prospěch ze strachu, který ovšem schopnost se učit zhoršuje – a vyrůstají z nich osoby závislé na autoritě. Jiné děti jdou do vzdoru vůči autoritě a přestanou se snažit úplně. Obojí jsou znaky narušené sebehodnoty, která výrazně negativně ovlivňuje motivaci k učení,“ pokračovala Miková.

Připomněla, že snaha dítěte je úzce spjata s vnímáním smyslu toho, co se učí. „Mnoho rodičů se domnívá, že za špatné výsledky dítěte ve škole stojí jen nedostatek snahy. Jenže ne vše je pouze otázka vůle,“ uvedla psycholožka.

„Dětem nestačí říct ‚to se ti jednou bude v životě hodit‘. Aby měly vnitřní motivaci k učení, potřebují v danou chvíli rozumět smyslu svého učení. Ten je úzce napojený na jejich vrozené nastavení mozku, které ovšem není u všech dětí stejné. Dítě je automaticky motivované pro určité typy aktivit, zatímco jiným se jejich mozek snaží vyhnout,“ pokračovala Miková.

Jaké tedy mají vrozené potřeby čtyři základní typy dětí?

• Děti s vrozenými potřebami stability a předvídatelnosti

Vidí smysl v konkrétně zadaných aktivitách, aby mohly co nejlépe naplnit očekávání učitele. Tyto děti rády používají osvědčené postupy a trénují to, co už umí. Naopak kreativní činnosti typu „z nabídnutých pomůcek vytvořte cokoliv“ u nich mohou vyvolávat paniku.

• Děti s potřebami akce a svobody

Tyto děti se nejlépe učí skrze maximální zapojení smyslů a fyzickou aktivitu. Jejich mozek nedokáže dlouhodobě pasivně přijímat teoretické informace a nutí je k akci, jako je povídání s kamarády či hraní pod lavicí.

• Děti s potřebami rozumět a prověřovat

Mozek těchto dětí touží po pochopení toho, jak věci fungují. Jakmile něčemu porozumí, nechápou, proč by to měly dál trénovat. A obtížně hledají motivaci, pokud v zadání úkolu nevidí logický smysl.

• Děti s potřebami hlubšího smyslu a jedinečnosti

Tento typ dětí potřebuje prostor pro fantazii a také pocit, že jsou pro učitele důležité. Chtějí, aby je učitelé chápali a zajímali se o ně osobně, nejen o jejich výsledky.

ČTĚTE TAKÉ: Svléknout dítě na fotografii je otázkou pár sekund. Odbornice popsala možná rizika AI

„Rodiče by měli na vysvědčení dítěte pohlížet i optikou vrozených potřeb. Pokud dítě nemá ve výuce téměř nikdy možnost učit se v souladu se svým nastavením mozku, ovlivňuje to jeho motivaci a výsledky. Netýká se to ale jenom školy. I ve výchově by mělo dítě vnímat, že jsou jeho potřeby brány opravdu vážně,“ dodala Miková.

2024-06-12T04:56:43Z dg43tfdfdgfd