Naše dcera Anička je úplně normální devítiletá holka a od ostatních dětí ji odlišuje jen to, že musí držet bezlepkovou dietu. Celiakii jí zjistili před dvěma lety, když jí bylo sedm, a od té doby se snažíme nějak zvládat. Není to žádná katastrofa, navíc Anička zatím neměla žádné zdravotní problémy a na nemoc jsme přišli vlastně náhodou, život nám to ale stejně změnilo, jak jsem psala již v předchozích dílech našeho seriálu Máma a bezlepková Áňa.
Když vašemu dítěti zjistí celiakii, máte dvě možnosti, musíte buď vařit vše dvakrát nebo přejít na bezlepkovou dietu celá rodina. My to tak nějak kombinujeme, pokud ale peču, tak většinou jen z bezlepkové mouky nebo bezlepkových směsí. Za tu dobu jsem si vychytala palačinky, koláče z litého těsta, bábovku, lívance a podobně, jen to kynuté se mi stále nějak nedařilo. Bezlepkové mouce totiž chybí to, co je pro kynutí těsta důležité, a to je právě lepek. Udělat tak kynuté koláče nebo právě pizzu je poměrně věda.
Právě pizza byla jedním z jídel, které Áňa po zjištění celiakie asi nejvíc řešila. Společně s těstovinami totiž patří k jejím nejoblíbenějším jídlům. Vlastně asi jako v případě většiny dětí. Zatímco těstoviny nahradíte snadno a ty bezlepkové seženete snad v každém obchodě, s pizzou je to složitější.
Pizzerií nabízejících bezlepkovou pizzu totiž u nás moc není, i když i takové jsme naštěstí našli. Zkoušeli jsme i různé bezlepkové korpusy, které je možné sehnat a nakonec jsme skončili u mražené bezlepkové pizzy z Lidlu. Ta naštěstí Áně i její sestře Dorince chutná, tak si ji vždycky dávají na půl.
Stále jsem se ale odmítala vzdát představy, že bezlepkovou pizzu zvládnu upéct doma. Zkusila jsem to podle klasického receptu, jen jsem vyměnila pšeničnou mouku za bezlepkovou směs. Nejlépe mi fungovala Schär Mix B, která je přímo určená na kynutá těsta, a také Jizerka.
S těstem jsem se ale vždy poměrně natrápila. Těsto se hodně lepí, měla jsem ho i dost tekuté, takže jsem do něj musela přidávat hodně mouky navíc oproti původnímu receptu. Nakonec se mi vždy podařilo to nějak „uplácat“, ale musím říct, že mě to stálo hodně nervů.
Jak jsem psala již v předchozích dílech, nemám moc ráda bezlepkové směsi, které se prodávají, a mým cílem bylo zvládnout pizzu i z jednodruhové přirozeně bezlepkové mouky. Zapátrala jsem tedy na italských stránkách a nakonec jsem našla recept s rýžovou moukou, který se mi osvědčil. Kromě rýžové mouky se do těsta přidává i kukuřičný škrob (který můžete nahradit bramborovým), ten jí dodá tu správnou křupavost.
Těsto kyne kratší dobu, než bývá běžné (klasické těsto na pizzu se doporučuje nechat kynout přes noc), ale nadvakrát, což mu dodá vláčnost. Pizza je z něj ale vynikající, a to natolik, že si téměř nevšimnete, že jde o bezlepkovou pizzu. Pokud vás láká ji vyzkoušet, můžete se do toho pustit podle následujícího receptu. Jak na to?
Budete potřebovat: 250 g rýžové mouky, 250 g kukuřičného škrobu (maizeny), 7 g sušeného droždí, 200 g vlažné vody (pokud by bylo těsto příliš tuhé, přidejte 50 ml vody), 30 ml extra panenského olivového oleje, 10 g soli, 300 ml rajčatové passaty, podle chuti oregano, 300 g mozzarelly, šunku, bazalku na ozdobu.
Máma a bezlepková Áňa je seriál o bezlepkovém vaření a pečení naší redaktorky Hanky, u jejíž dcery Aničky byla před více než rokem zjištěna celiakie. Hanka v seriálu popisuje celý příběh o tom, jak byla diagnóza zjištěna a jak to ovlivnilo vaření a stravování celé rodiny. Hanka Malénková je zároveň zkušená kulinární redaktorka a autorka kuchařky Hezky česky. Jídlo je její velkou vášní, ráda peče, zkouší cizokrajné recepty a baví ji cestovat a objevovat nová bistra a kavárny.
Náš tip: Rychlou pizzu můžete udělat i z tortill. Pokud použijete ty kukuřičné, máte hned její bezlepkovou verzi.