“MATKA Má RADěJI SESTRU NEž Mě, NEVíM JAK TO ZMěNIT,” PLáčE MARTINA

Rodičovská láska je pro děti důležitá a měla by být v mnoha ohledech bezpodmínečná. Někdy je však zcela evidentní, že rodiče mají raději jedno dítě než druhé. A toho si samozřejmě všimnou i samy děti, například když jednomu maminka něco zakáže, zatímco sourozenci něco jiného dovolí. Když však toto protěžování jednoho přetrvává až do dospělého věku, může to mít neblahý vliv na duševní zdraví a celkové vztahy s rodiči.

Se svým příběhem se redakci Světa ženy svěřila paní Martina (39), která vnímá, že její máma ji nemá ráda. Respektive má raději sestru než ji. Je to, podle paní Martiny, vidět zejména v jejím chování, komunikaci a především v nezájmu. Ráda by to změnila, ale neví, jak na to. Proto poprosila o radu odborníka.

Rodinné vztahy

U nás doma to nikdy nebylo stoprocentně ideální a všichni to víme. Moje sestra věděla už odmalička, že je maminčina holčička a ta ji bezmezně miluje. Když měla průšvih, stačilo udělat na mámu oči a vše jí prominula. A sestra toho také náležitě využívala. Procházelo jí všechno - pozdní příchody, alkohol v patnácti, neuklizený pokoj, odmlouvání a všechno další. Já jsem naproti tomu nemohla prakticky nic. Přišla jsem o deset minut později, protože autobus jel zkrátka později, a neměla jsem šanci to ovlivnit. To matku nezajímalo. Měsíc zaracha. Přitom její princezna přišla domů později o hodinu a bylo to v pořádku. Už jako malá jsem měla se sestrou komplikovaný vztah, který se ani v dospělosti nezměnil.

Mohlo by se vám líbit

„Můžeme začít znovu?“ zeptala se paní Eva. „Už je pozdě, mami. Mám svůj život,“ odpověděla její dcera. Odešla z domova hned, jak mohla

Naše redakce obdržela dopis od paní, která si přála zůstat v anonymitě, ale chtěla se s námi podělit o svůj příběh. Proto ji pojmenujeme třeba Eva. Její vyprávění odhaluje hluboké generační rozdíly a nelehkou situaci, kterou prožívala se svou dcerou. Příběh jsme se rozhodli převyprávět, abychom poukázali na to, jak důležité je porozumění a empatie mezi generacemi, i to, že generační rozdíly jsou zcela normální.
svetzeny.cz
svetzeny.cz

Sestra má všechno

Nemohla jsem se dočkat, až vypadnu z domu. Možná i proto jsem si hledala střední školu daleko. Abych mohla na internát. Máma sice měla připomínky, proč si nevyberu něco tady a nejlíp učební obor, protože studovat měla její princezna, ale táta si v tu chvíli dupnul, že mě bude podporovat, dokud to bude potřeba. A tak jsem vystudovala. A rovnou medicínu. Dnes mám vlastní ordinaci a jsem spokojená. Našla jsem si na vysoké manžela, máme dvě děti a žijeme si šťastně. Myslela jsem si, že když budu dospělá, máma změní své chování. Ale ne. Vždycky je protěžovaná sestra. I když je líná jako veš a finančně dosud čerpá jen od rodičů. Někdy nechápu, že jsme sestry.

Jak to změnit?

Nebyla studijní typ, s odřenýma ušima má výuční list, pracuje v supermarketu, kde to nesnáší a nevydařil se jí snad žádný vztah. Chodí pravidelně pro peníze k rodičům, kteří jsou už v důchodu. Prodali kvůli ní chatu, aby měla na zaplacení dluhů, které nasekala. Ale pořád je pro matku "ta nedotknutelná". Kdysi jsem to už nevydržela a mámě řekla, že má raději sestru než mě. Prý jsem blázen, který řeší nesmysly. Nevím, jak ji přesvědčit, aby mě měla stejně ráda. Jde to?

Mohlo by se vám líbit

Aneta (43 let): Mami, zklamala jsi mě, bolí to i po letech”

Vztah matky a dcery bývá v určité části života často složitý a komplikovaný. Obě se chtějí prosadit, obě si myslí, že mají pravdu a život té druhé chtějí řídit nebo minimálně do něj významně zasahovat. Dcera má pocit, že máma by pro ni měla obětovat spoustu věcí, máma vidí, jak se její malá holčička vydává do života po svých a dělá věci, které ona neschvaluje. Aneta se vyrovnávala se složitým vztahem s mámou dlouhé roky. A před její maminkou stála svého času "Sophiina volba".
svetzeny.cz
svetzeny.cz

Vyjádření psychologa Pavla Pařízka

Je naprosto pochopitelné, že popisovaná situace je pro Martinu velmi bolestivá a náročná. Mnoho lidí zažívá podobné pocity méně milovaného či upozaďovaného dítěte v rodině ve srovnání se sourozencem. Nerovný přístup k dětem může mít různé podoby a intenzitu. Někdy jde o přechodnou situaci, například když se narodí mladší sourozenec a přirozeně vyžaduje více péče. Jindy jde o dlouhodobý a systematický vzorec protežování jednoho dítěte, jako v tomto případě. Takové zvýhodňovaní pak může mít vážné dopady na vztahy v rodině i prožívání méně milovaného dítěte.

Není neobvyklé, že za těchto okolností začne mezi sourozenci narůstat napětí, rivalita až nepřátelství. Odstrkované dítě se také často začne od rodiny distancovat, ať už fyzicky nebo emocionálně. Snaží se od bolestivé situace odpoutat a čerpat sebevědomí a oporu jinde. To dobře ilustruje případ Martiny a její odchod na vzdálenou školu. Dopady takto prožitého dětství mohou být velmi hluboké. Pocity méněcennosti, křivdy a emocionálního strádání si lidé často nesou i do dospělosti a ovlivňují jejich další vztahy a sebevnímání.

Mohlo by se vám líbit

Dagmar (51): Syn se mění k nepoznání, možná za to mohou drogy. Toto nechce zažít žádná máma. Jaká je rada psychologa?

Dagmar (51) je na syna úplně sama. Ten už roky situaci značně ztěžuje. Nyní má navíc jeho matka pocit, že si možná zahrává s drogami. Bojí se o něj a chtěla by mu nějak pomoci. Jak situaci řešit radí speciální pedagožka a psychoterapeutka Mgr. Charlotte Benátská.
svetzeny.cz
svetzeny.cz

V takové situaci je nejlepší radou vyhledat psychoterapii. Zkušený terapeut pomůže celou bolestnou zkušenost postupně zpracovat, vybudovat zdravé sebevědomí a naučit se nastavit hranice vůči původní rodině. Další možností je pokusit se o citlivé a otevřené probrání situace s rodiči. Vysvětlit jim, jak člověk prožíval a prožívá jejich jednání a jaké pocity to v něm vyvolává. Nelze však zaručit, že rodiče budou schopni naslouchat a přijmout zpětnou vazbu.

Zajímají vás příběhy našich čtenářů? Přečtěte si trochu podobný příběh paní Anety, které zase sestra škodí, kde může.

Kdo je Pavel Pařízek

Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.

Pomoc hledejte na www.terapie.cz.

Jak by měla paní Martina postupovat? Má se konfrontovat se svojí mámou a sestrou a říct jim, co jí bolí a trápí? Nebo se má nad to povznést a žít si dál svůj spokojený život, dál od matky a dcery? Přečtěte si také příběh paní Kateřiny, která zjistila, že už jí manžel nemiluje, když jí to oznámil jen tak, mezi řečí.

Související články

2024-07-04T14:25:52Z dg43tfdfdgfd