HANKA (45): PLáNOVáNí REKONSTRUKCE KUCHYNě NáS TéMěř ROZVEDLO, NEBYLI JSME SE SCHOPNí NA NIčEM SHODNOUT
Po letech bydlení v podnájmech se Hanka konečně těšila, že si zařídí svůj nový byt podle sebe, ale rekonstrukce mezi ni a jejího partnera vetkla obrovský klín.
Nikdy jsem neměla možnost si opravdu zařídit svůj byt. Celý život až do 40 jsem bydlela po podnájmech a vždycky jsem dostala byt do rukou tak, jak byl. Snila jsem o tom, že si třeba jednoho dne budu moct zařídit vlastní kuchyň nebo vybrat kachličky do koupelny a baterie na umyvadlo.
Konečně ve vlastním
Když moje babička před nedávnem zemřela, můj táta zdědil její byt. Jako jedináček se mohl rozhodnout, co s ním udělá. A rozhodl se ho věnovat mně. „Já svůj byt, kde můžu v klidu dožít, mám a ty konečně budeš mít vlastní bydlení.“ Rozbrečela jsem se štěstím a můj manžel, Olda, dokonce tátu objal, a to je co říct.
Načasování bylo perfektní, protože nám za pár měsíců končila nájemní smlouva. Byt bylo potřeba vyklidit, vymalovat a udělat malé opravy, ale jinak byl připravený k nastěhování. Než jsme se nastěhovali, přemýšlela jsem, že bychom měli ještě udělat nějakou rekonstrukci, ale nebyl na to čas, a tak jsme si řekli, že na to dojde.
Peníze kazí vztahy
Před rokem Olda zdědili nějaké peníze po svých rodičích, tak jsem se rozhodli je investovat do bytu. Rozhodovali jsme se mezi kuchyní a koupelnou, ale nakonec více času trávíme v kuchyni vařením a jídlem, a tak vyhrála kuchyně.
Upřímně jsem si to představovala velmi snadně. Naplánuje se nová kuchyně v obchodě s nábytkem, sundá se stará, vymaluje se, nová se namontuje a je to. Ale rychle jsme zjistili, že tak jednoduché to není. Člověk naplánuje kuchyni, a pak začne peklo, kdy je několik týdnů až měsíců bez kuchyně, protože musí celou místnost předělat.
Hned, jak jsme začali plánovat, začali jsme se hádat. Ani jeden z nás nečekal, že to bude tak náročné. Tolik rozhodnutí, která jsme museli udělat, aniž jsme věděli, co vlastně chceme. Dohadovali jsme se o všem od plánování prací, až po barvu úchytek. Křičeli jsme na sebe, protože Olda se toho nechtěl účastnit a já to nebyla schopná sama rozhodnout.
Táňa (41): Za kamarádku věčně něco platím. Dneska už mi dluží tisíce, ale k vracení se nemá
Vyplnila se mi noční můra
Když se začali stavební práce a stará kuchyně se vystěhovala, vymalovalo se a museli jsme být na 5 týdnů bez kuchyně, celou dobu jsme spolu skoro nemluvili. Opravdu jsem se bála, že je to náš konec, protože oba dva rádi vaříme a jíme a najednou nám to bylo sebráno. Brečela jsem v noci do polštáře a děsila se budoucnosti.
Ale ve chvíli, kdy nám novou kuchyni namontovali a my mohli zase fungovat, věci se změnily. Olda byl nadšený a rozhodl se nám uvařit naše první jídlo - upekl kachnu s knedlíky a zelím. „Musím to přece celé pořádně pokřtít, ne?“ Byl jako malé děcko.
Upřímně se bojím, co se stane, až budeme předělávat koupelnu, protože to se bude muset udělat, abychom v tom bytě zvládli fungovat jako staří. Ale to asi odsuneme na neurčito, aby nám zase nehrozil rozvod.
Další příběhy ze života →
Patrik (41): Moje manželka neumí vařit. Nemám ale srdce jí to říct, a tak denně jím blafy
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Související články
- Jarda (37): Bratr si nevydělá ani na slanou vodu. Peníze na nezbytné věci tak tahá ze mě
- Aleš (43): Celý život jsem se snažil mladší sestru chránit. Bohužel jsem se podílel i na největším průšvihu, který ji potkal
- Líba (45): O domácnost se starám jenom já. Když mi došla trpělivost, začaly se dít věci
- Luboš (50): Rodiče přepsali svůj dům na sestru. Já prý všechno mám, zatímco ona ho potřebuje
- Patrik (42): Rozvod rodičů byl pro mě pozitivním zážitkem, a tak jsem se toho s manželkou nebál. To byla chyba