Asi se nenajde nikdo, kdo by neznal pampelišku nebo také smetanku lékařskou (Taraxacum officinale), která svými květy zjara zářivě žlutě rozsvítí louky, meze, parky i zahrady. Z pampelišky, která je uznávanou léčivou rostlinou, se na jaře sbírají především mladé listy, ideálně ještě dříve než se rozvine květní stvol, a taky květy (ty ale se dají trhat kdykoliv, pampeliška kvete celé léto); kořen se vyrývá většinou na podzim v říjnu.
Pampeliškové listy se konzumují hlavně mladé a čerstvé, super jsou jako jarní očistná kúra – stačí po dobu dvou až tří týdnů každý den sníst tři až pět čerstvých lístků pampelišky – nebo se dají zamrazit. Z květů se připravuje pampeliškový med a sirup, z listů léčivé tinktury a octy.
Pampeliška obsahuje mj. inulin, hořčiny, třísloviny, fytosteroly, železo, sodík, draslík, mangan a vitaminy A, B, C, D. Mladé pampeliškové listy jsou osvědčenou bylinou pro jarní pročištění organismu. Působí mj. močopudně, detoxikačně a hojivě.
V lidové medicíně se pampeliška využívá jako přírodní lék především při:
Do láhve vložíme 16 čerstvých pampeliškových listů a zalijeme jablečným octem, uzavřeme a necháme macerovat dva týdny na slunném místě při pokojové teplotě. Každý den opatrně protřepeme. Scedíme. Do čistého pampeliškového octa vložíme 16 nových pampeliškových listů, uzavřeme a necháme opět dva týdny macerovat. Pak přefiltrujeme přes kávový filtr a přelijeme do menších lahviček.
Pampeliškový ocet užíváme třikrát denně 1 lžíci po jídle nebo přidáváme do salátů a dalších pokrmů, kam se hodí.
Mladé listy pampelišky, bohaté na vitamin C a železo, mají nahořklou chuť a používají k výrobě různých salátů nebo se do nich přidávají. Listy namočíme na asi půl hodiny do studené, mírně osolené vody, aby se odstranila hořkost, ale zůstal vitamin C. Květy se hodí jako ozdoba.
Oblíbený česnek medvědí (Allium ursinum) v přírodě najdeme na vlhčích, spíše stinných místech, v lužních a listnatých lesích a kolem potoků. Brzy zjara tvoří bohaté, svěže zelené porosty podlouhle širokých listů se silnou, příjemně česnekovou vůní. Kvete až koncem května a v červnu drobnými bílými květy na delší stopce; listy po odkvětu hynou.
Česnek medvědí je jarní bylinka vhodná na pročištění organismu. Listy sbíráme zhruba od dubna do května. Nejlepší jsou utržené ještě před rozkvětem, kdy mají nejvyšší koncentraci účinných látek. Při sběru musíme dát pozor je, abychom česnek medvědí nezaměnili s konvalinkou. I když česnek medvědí není chráněnou rostlinou, je potřeba upozornit na možnost porušení zákonných ustanovení, a to především při jeho sběru v chráněných územích.
Česnekové listy jsou nejúčinnější zastudena, úpravou – vařením, sušením, mražením apod. – se vytrácí jak vůně, tak chuť a zejména léčivá síla. Potřebujeme-li listy uchovat pár dní, vydrží v lednici zabalené ve vlhké utěrce nebo ve sklenici svodou. Nejčastěji se z medvědího česneku připravuje léčivá tinktura.
Medvědí česnek obsahuje hlavně aminokyseliny allicin a alliin, esenciální oleje, hořčiny, vitamin C a železo. Významně přispívá k jarní detoxikaci, a protože má i antioxidační účinky, posiluje také imunitu organismu. Má antibakteriální a antivirový účinek.
V lidové medicíně se medvědí česnek využívá jako přírodní lék především při:
Listy medvědího česneku dáme do sklenice a zalijeme alkoholem. Uzavřeme, necháme tři až čtyři týdny na tmavém místě macerovat, jednou za dva dny protřepeme a potom scedíme přes pláténko nebo husté sítko.
Tinktura se užívá dvakrát denně 10–15 kapek do vody, mléka nebo jako detoxikační kúra po dobu tří týdnů dvakrát za rok.
Čerstvé listy česneku medvědího se používají podobně jako špenát, česnekopažitka, pažitka neb cibulová nať. Můžeme ho přidat do bylinkového másla, zeleninových salátů, pomazánek, jarních polévek nebo ho použít při zdobení jídel nebo na chleba s máslem. Vynikající je pesto z medvědího česneku.
Fialka neboli violka vonná (Viola odorata) vyrůstá brzy na jaře z podzemních oddenků a kvete většinou počátkem dubna. Od ostatních druhů violek se odlišuje typickou intenzivní vůní a tmavou barvou květů. Nejčastěji ji najdeme na krajích cest, v příkopech, na vlhčích loukách, v parcích a zahradách.
Fialka je krásná a voňavá květina, která patří k vůbec nejstarším používaným léčivým bylinám. Na jaře sbíráme buď celou kvetoucí nať, nebo jen květy (optimálně po ránu). Fialku si můžeme nasušit, nebo udělat z ní sirup, tinkturu, olej či ocet. Mladé listy a květy se skvěle uplatní taky v kuchyni.
Obsahuje saponiny, hodně modrého barviva antokyanu, ketonické látky, které nesou vůni, stopy silice, alkaloidy violin a violaemetim. Má mj. detoxikační, močopudné a protirevmatické účinky.
V lidové medicíně se fialky využívají jako přírodní lék především při:
Mladé listy a květy se skvěle uplatní spolu s dalšími jarními bylinkami (plicník, jitrocel, popenec, kopřiva, sedmikráska nebo hluchavka) v nádivkách, polévkách, omeletách, zapékaných pokrmech, salátech nebo pomazánkách. Květy musí být rozvité a svěží, jinak chutnají trpce. Květy fialek dobře vypadají a používají se ke zdobení zmrzliny, moučníků, dezertů a nápojů.
Zdroje: bylinkář Martin Kolár, Nejlepší detoxiakce léčivými bylinami (Dr. Franck Gigon, Patricia Bareau), bylinkyprovsechny.cz
2023-04-02T09:06:38Z dg43tfdfdgfd