POJďME SI PROMLUVIT O PRETTY PRIVILEGE

Už se stmívalo a s kamarády jsme zrovna nad pivem rozebírali naše nepopulární názory, když jedna známá sebevědomě prohlásila: „Myslím, že ženy mají až moc práv.“ Spolkla jsem několik otázek a argumentů, které jsem už automaticky měla na jazyku a poslouchala dál. Razantní tvrzení následně obhájila několika historkami, které popisovaly jistou společenskou výhodu. Ta ale nespočívala v tom, že je žena, nýbrž v tom, že je krásná žena. Jakmile mi došlo, že se pod domnělým „přebytkem práv“ skrývá pretty privilege (česky privilegium krásy), špetka vzteku se rozpustila, usmála jsem se a pokračovala v konverzaci. Přesto mi tato interakce utkvěla v paměti a přinutila mě k hlubšímu ponoru do vědeckých i nevědeckých aspektů tohoto konceptu.

Hloubka krásy

To, jak vypadáme, do velké míry utváří naší životní zkušenost. A přestože je krása subjektivní, není úplně neuchopitelná. I když každý má svůj vlastní názor na to, co je krásné, existuje základní shoda v určitých charakteristikách. Tato shoda pramení z toho, že každá kultura a doba má svůj ideál krásy pro muže i ženy. Představa ideálního vzhledu je pevně spjata s konkrétním společenským nastavením a odráží tak v sobě prvky ageismu, sexismu a rasismu. Schopnost definovat krásu a nastavit normy, které zbytek společnosti přijímá, má většinou skupina, která drží politickou moc. Ti, kteří se do této těsné a uměle vykonstruované škatulky vejdu, mohou mít v určitých situacích výhodu, již nazýváme privilegium krásy.

Efekt svatozáře

Privilegium krásy se opírá o takzvaný halo effect, který odkazuje na tendenci lidí na základě jedné pozitivní vlastnosti (v tomto případě fyzické přitažlivosti) jedinci přisoudit další pozitivní charakteristiky, jako je inteligence, laskavost, kreativita a sociální dovednosti. Jinými slovy, když se nám někdo líbí, nakreslíme mu nad hlavu pomyslnou svatozář, která ho v naších očích ozáří i z jiných úhlů. Nicméně je důležité poznamenat, že řeč není pouze o lidech, kteří vypadají jako by vypadli z obálky časopisu. Naopak se bavíme o průměrném vzhledu, který odpovídá základním měřítkům krásy v dané kultuře. Například v Evropě a USA je dnes za vytyčený standard považována „Instagram Face“, tedy ta tvář, kterou v různých obměnách vídáte na svém feedu.

Krása jako katalyzátor pracovního úspěchu

Na pracovišti se pretty privilege zhmotňuje do vyšších platů, lepších kariérních příležitostí a celkově příznivějšího hodnocení. Výzkumy opakovaně potvrzují souvislost mezi konvenční fyzickou atraktivitou a kariérním úspěchem, přičemž pohlední jedinci často stoupají po firemním žebříčku rychleji a snáz. Vzhled hraje roli i během pohovorů a přijímání zaměstnanců, kdy atraktivita může nevědomě ovlivňovat rozhodovací procesy. Podle studií připisujeme pohledným jedincům lepší morálku a důvěryhodnost. Navíc, díky tomu, že jsou takto vnímáni, působí sebevědoměji, častěji vystupují ze své komfortní zóny a excelují v sebeprezentaci. Tím vzniká jakýsi začarovaný kruh.

S pretty privilege to není to růžové

Být konvenčně atraktivní znamená držet v ruce dvojsečnou zbraň. Obzvlášť pokud jste žena. Společnost se totiž ještě nezbavila předsudku, že krása, inteligence a talent nemohou existovat vedle sebe, že se vzájemně nevylučují. Pohledné ženy jsou pak redukovány na stereotyp, který se živí spíš na filmech než na realitě – tupá blondýnka, zlatokopka a femme fatale. Definující vlastností každé z těchto žen je jejich vzhled. U mužů to je například jock stereotyp, tedy představa přitažlivého atleta, kterého zajímá pouze sport a vlastní popularita. S těmito (a dalšími) archetypy se zachází jako se škatulkami, do kterých jsou ženy i muži neprávem vměstnáváni a pomocí kterých lidé obhajují své vlastní sexistické předsudky. Koncept pretty privilege nás utvrzuje v představě, že se fyzická přitažlivost rovná společenské hodnotě. Možná by to ale chtělo překopat své hodnoty a překlopit pozornost od vzhledu na jiné kvality, protože fyzická krása je pomíjivá a nelze na ní spoléhat. Obzvlášť pokud se člověk snaží vlézt do té útlé, společností vykonstruované škatulky.

Zdroj: Glamour, The Washingtnon Post, Shequality